VLK NA STO OSMDESÁT

Někdy se člověk v divadle prostě a jednoduše potěší – a já se přiznám, že u Hrnečkové Karkulky souboru Brambůrky jsem se potěšil takovým způsobem, že bych mnohem raději než nad recenzí seděl nad bábovkou a šálkem kakaa.

Přitom je to vlastně jednoduchá záležitost. Vynikající herci, kteří do- vedou navázat s dětským (a tedy rozhodně nejen s dětským) divákem přirozený, vlídný kontakt bez sebemenšího náznaku podbízivosti mrckování – to je výborný základ, který bohužel není v divadle pro děti zdaleka samozřejmý.

K tomu se přidává nosný nápad, který slouží zároveň tématu, ale zároveň poskytuje výtvarný klíč. Kuchyňské potřeby nejsou v loutkovém divadle žádná objevná avantgarda (ostatně Ivan Vyskočil s nimi hrával svou slavnou variaci na Hamleta), ale rozhodně jsou skvělým materiálem, který dětského diváka může třeba intuitivně naučit něco o znacích a přenosu významu – zkrátka uhrát se toho s nimi dá leccos včetně toho, že vlk má díky struhadlu hrubou srst. Karkulka je coby pohádka, v níž je právě bábovka onou motivací k cestě do lesa (v teorii scénáře by se tomu po hitchcockovsku řeklo MacGuffin), k tomuto gastronomickému čtení nesporně příhodná látka, ale tady se motiv rozvíjí i dál, Karkulka schází z cesty proto, že ji honí mlsná, a o vlkově osudu není třeba se šířeji rozepisovat.

Seděl jsem v divadle, vysloveně si hověl a místy snad jen trochu zpovykaně uvažoval nad tím, kde se ještě nabízí nějaká neprozkoumaná možnost. Není úkolem ani kompetencí recenzenta inscenaci domýšlet, ale jako drobné náměty k úvaze nabízím tři podněty. Jednak cítím jistý potenciál v situaci, kdy dvě vařečky míchají těsto třetí vařeč- kou (není to náhodou tatínek). Jednak mám dojem, že myslivec (který má sice za ouškem mašlovačku místo pérka na klobouku, ale mám dojem, že fakt, že jde o myslivce, vnímáme hlavně díky tomu, že už pohádku známe dopředu, ostatně mašlovačka v předcházejících scénách hrála koště) by mohl poněkud brutálněji gradovat svůj útok na vlka, tady je, myslím, prostor až pro rakvičkárnové násilí.

A jednak se mi zdá, že je škoda, že se hotová bábovka nezjeví nějak trikověji a že ta naplněná, leč neupečená forma zůstane vidět.

To nejsou výhrady, ty nemám, opravdu jen nápady.

Faktem ale přinejmenším v mých očích je, že Hrnečková Karkulka je ve své prostotě, hravosti a poctivosti v přístupu
k dětskému divákovi mimořádně povedená a snese srovnání se špičkami současného českého loutkového divadla tohoto řekněme damúzovitého typu.